Nasloucháte svému vnitřnímu hlasu?

Znáte ten pocit, kdy se pro něco více či méně významného rozhodujete, už už to skoro uděláte, ale pak se přece jen - vesměs shodou okolností a zdánlivých náhod stane, že rozhodnutí odložíte, nebo neuděláte, co jste zamýšlela? A ono se po čase ukáže, že bylo vlastně velmi moudré rozhodnutí odložit nebo danou věc neudělat? Poděkujte svému vnitřnímu hlasu.

Je velmi tichý, skoro neslyšitelný. A zná nás nejlépe, no prostě jako my samy. Dobře ví, co jsou naše silné stránky, co nám prospívá a na čem skoro vždycky pohoříme. A má i jakýsi dar předvídavosti. Někdy může znít starostlivě jako naše máma. Někdy pragamticky jako nejlepší kamarádka. Na rozdíl od nás samých (a našich matek a kamarádek) jím ale nikdy nezmítají emoce ani změny nálady. Je stabilní. A má vždycky pravdu. Problém je, že je tak tichý, že ho snadno přeslechneme, nebo ho prostě slyšet necheme.

Někdy je ale jako naschvál potichu. I kdybychom se rozkrájely, jak si ho přejeme slyšet, mlčí. To proto, že se snažíme až moc. Vyvolat nápovědu našeho vnitřního hlasu pomáhá ptát se sama sebe: “Proč chci to či ono ve skutečnosti udělat?”, “Co si myslím, že tím získám já nebo někdo mně blízký?”, “Co tím riskuji?”, “Jak to asi ve skutečnosti dopadne?”, “Jaké jsou jiné alternativy?”

Jindy není vnitřní hlas až tak slyšet během procesu rozhodování, ale když rozhodutí uděláme a realizujeme, najednou víme, že to bylo přesně ono. Lidé, události, okolnosti … všechno do sebe najednou zaklapne, jako dělané na míru. A je to zase on, vnitřní hlas, kdo tichounce pošeptá: “Tohle bylo dobré rozhodnutí.”

Jeho “volume” doprava se dá nastavit třeba tím, když si častěji dopřáváme čas být samy se sebou: v koupeli plné voňavé vody, při meditaci a nebo józe, někdy i při chůzi v přírodě… Soustřeďme se jen na to, co je tedy a teď a naslouchejme (my, ženy) samy sobě.

Proces naslouchání vnitřnímu hlasu se dá také převést do struktury několika kroků. Nabízí jej například americká koučka Betsy La Fae (www.BetsyLeFae.com).

  • Živě si představte scénář situace, kdy se rozhodujete. Ať jde o šaty, které si obléknete, přes to, kam půjdete na oběd, až po přijetí nabídky práce nebo, nastěhování se do konkrétního bytu anebo, zda půjdete na rande s tamtím týpkem…. Představte si, že jste se pro konkrétní volbu rozhodla. A tak živě, jak to je jen možné si představte všechny smyslové vjemy, které rozhodnutí přineslo. Co vidíte? Co slyšíte? Co cítíte ve smyslu vůní? Co vnímáte hmatem? Jak Vám celkově je?
  • Nyní máte před očima film, kde se odehrává to, co Vám rozhodnutí přineslo. Stiskněte pomyslné STOP, zastavte film a ponořte se sama do sebe. Jak se v situaci cítíte? Jaké emoce a pocity Vám to přináší? Cítíte napětí? Motýly v břiše? Uvolnění? Radost?
  • Celý proces zopakujte, ale tentokrát tak, že se rozhodnete proti dané variantě. Tyhle šaty si nevezmete, do této restaurace nepůjdete, do téhle práce nanastoupíte, do bytu se nenastěhujete a na rande s tímhle klukem nepůjdete. Prostě tu příležitost odmítnete.
  • Který scénář s Vámi souzní lépe? Který se zdá být ten pravý, kterému víc věříte, který přináší uvolnění a úlevu, nebo ze kterého jste dokonce nadšená a plná naděje? Jděte tam, kde slyšíte jednoznačné “ano” a vnímejte, jak vaše mysl i tělo reaguje.

Začněte trénovat tuto metodu na rozhodnutích, která nemají zásadní význam (jako napříkald, kam jít na oběd), abyste jednak povzbula vnitřní hlas v tom, že mu nasloucháte a druhak povzbudila sebe v tom, že je dobré mu naslouchat. Dopřejte si čas na “velká rozhodnutí” .

Hondě štěsí a dejte vědět, jakou máte s vnitřním hlasem zkušenost :-)

Klára Gajdušková
(klara@respektrum.cz)

Psycholog Respektrum a Poliklinika na Národní