Co čekají lidé na palubě od svého kapitána?

Ten muž na obrázku je Mojžíš. Byl on tím kapitánem, který splňoval očekávání lidí na palubě, svého národa, na takovou roli? Mojžíš mnohdy váhal a dokonce potřeboval svého mluvčího, Árona, aby získal důvěru „všech izraelských starších“. Ve chvíli, kdy převádí Izraelity přes Rákosové moře se sice chová jako vůdce, když říká: „Nebojte se! Vydržte a uvidíte, jak vás dnes Hospodin zachrání“, ale přesto jím není. Když Židé putují Sinají i jeho tchán Jitro je „zklamán Mojžíšovým žalostným nedostatkem organizačních schopností“ a volá: „Není to dobrý způsob, jak to děláš, úplně se vyčerpáváš, stejně jako tento lid, který je s tebou. Je to pro tebe příliš obtížné. Sám to nezvládneš“. A radí: „Každou důležitou záležitost přednesou tobě, každou menší záležitost rozsoudí sami“ (Thomas Cahill, Dary Židů, Pragma 2010).

Uvedený historický příklad, kterým se rozhodně nechci dotknout náboženského cítění kohokoliv, v sobě zahrnuje celou řadu momentů, které lidé na palubě očekávají od svého kapitána, a pokud je nenacházejí, tým nefunguje, čímž přestávají fungovat základní procesy a neodvratně dochází k rozkladu. Ze Starého zákona víme, že takové problémy se objevily i během čtyřicetileté pouti Židů Sinajskou pouští: naštěstí tu byl Hospodin, který si Mojžíše několikrát povolal „na kobereček“ a jeho konání, resp. nekonání korigoval. V čem byl základ těchto problémů? Mojžíš si nevěřil. Původně nechtěl misi, jíž ho Hospodin pověřil, ani přijmout. Zdravé sebevědomí, a důraz kladu na slovo zdravé, musí mít každý kapitán. Musí si být vědom svých silných i slabých stránek, a na těch slabých soustavně pracovat. Lidé na palubě pochopí, že i kapitán má slabou chvilku, že neumí všechno, a pokud je to dobrý kapitán, který správně vede svůj tým, pomohou. Pokud není respektovaný kapitán, nepomohou a loď dříve nebo později půjde ke dnu. Všimněme si pozorně, co říká Jitro Mojžíšovi: „Sám to nezvládneš“.

Simon Sinek, významný americký konzultant, říká: „ať se jedná o jednotlivce nebo organizace, následujeme ty, kteří vedou ne proto, že musíme, ale proto, že chceme“. Židé v určitých okamžicích své pouti nechtěli Mojžíše následovat a raději by se vrátili do egyptského otroctví. Proč? Nedokázal jim prodat svoji, respektive Hospodinovu (byl služebníkem Božím), vizi a nebyl dost rozhodný. Schopnost definovat vizi a rozhodnost jsou další vlastnosti, které lidé na palubě očekávají u svého kapitána.

„Vytvořit vizi a, co hlavně, energicky ji realizovat, jsou základní elementy leadershipu…“. (Tom Peters, Úspěšný v chaosu, 1994).

„Nemohu vám nabídnout nic než krev, dřinu, slzy a pot. Ptáte se, jaká je naše politika? Odpovím: Vést válku na moři, na souši a ve vzduchu, s celou mocí a ze všech sil…To je naše politika. Ptáte se, jaký je náš cíl? Mohu odpovědět jedním slovem: Vítězství! Vítězství stůj co stůj, vítězství přes všechnu hrůzu, vítězství, ať bude cesta k němu jakkoli dlouhá a trnitá“ (Sir Winston Churchill,13. května 1940). Sir Winston v době, kdy pronesl tuto vizi, neměl silnou pozici: měl za sebou jako Lord Admirality velký neúspěch s norským tažením. Premiérem se stal navzdory své vlastní straně. Tento jeho projev byl v parlamentu přijat velmi chladně. A přesto se stal jasnou směrnicí pro další postup Velké Británie ve druhé světové válce. Proč? Sir Winston tuto vizi prosazoval energicky, rozhodně, jasně ji komunikoval, byla srozumitelná všem a on také všechny lidi na palubě do jejího naplňování zapojil. Formulace jeho vize definovala co budeme dělat, jak to budeme dělat, časový plán („ať bude cesta …jakkoli dlouhá“) a konečný cíl. Je to příklad dokonale formulované vize. Sir Winston byl dobrý kapitán.

Dalšími vlastnostmi, které členové týmu očekávají u svého leadera, je entusiasmus, který se projevuje ve schopnosti jej přenést na ostatní prostřednictvím silné komunikace. Mojžíš se svým lidem mluvil málo a sám pochyboval. Sir Winston byl ve své vizi přes těžkost doby a úkolu positivní: vítězství. Jeho slavné „véčko“ se stalo jasným symbolem (a z teorie komunikace víme, že nonverbální symboly působí daleko silněji, než mnoho slov). On věřil v dosažení konečného cíle. I když se loď potápí, lidé musí věřit, že spolu se svým kapitánem katastrofu odvrátí: pokud se s vizí neztotožní ti, kteří ji mají realizovat, nikdy nebude plnohodnotně implementována a uskutečněna.

Aby se tým s vizí ztotožnil, musí mít důvěru ve svého kapitána: jak říká Stephen M.R. Convey ve své skvělé knize Důvěra, jediná věc, která dokáže změnit vše (Management Press, 2008): „když se podaří nastolit důvěru – důvěru založenou na charakteru a kompetentnosti – téměř všechno ostatní se dostaví samo“. Čestnost, férovost, rovné zacházení a respekt: to jsou další vlastnosti, které členové týmu očekávají a které jsou velmi důležité. Jen si zalistujte ve své paměti a vzpomeňte si, jaké neblahé následky mělo ve vašem okolí protěžování jednoho člena týmu oproti ostatním ze strany šéfa. Když jsem působil jako CEO dopustil jsem se takového chování: naštěstí mne HR ředitelka včas s problémem konfrontovala. Pokud by však mezi námi nepanovala důvěra, nikdy by mi to s velkou pravděpodobností neřekla.

Convey zdůrazňuje vedle charakteru, který musí zahrnovat osobnostní integritu (příklad kapitána bez jakékoliv osobnostní integrity je osoba kapitána lodi Concordia, který ji v případě katastrofy opustil jako první), také kompetentnost. Ve své praxi ve společnosti Amrop Dr. Kaufmann&Partner se, bohužel, setkávám s lidmi, kteří chtějí být kapitány, ba jsou přesvědčeni, že jsou k této roli předurčeni, a přitom jim chybí potřebné kompetence. Tragické je, že si to sami nepřipouštějí. A ještě tragičtější je, když osoba bez kompetencí je do pozice kapitána uvedena: devastace posádky a nezřídka celé lodi na sebe nenechá dlouho čekat.

Ve výše uvedené souvislosti mi dovolte ještě jeden příběh: „To je optimismus z nevědomosti“, řekla rezolutně vedoucí analytického oddělení poté, co CEO plameně presentoval nový projekt, o němž byl přesvědčen. Zbytek management týmu ztuhl: bylo patrné, že to CEO nebylo příjemné, ale následné argumenty přijal a projekt odložil. Dodnes jsem mé kolegyni Aleně vděčný.

Být kompetentní neznamená nedopustit se chyby nebo omylu, ale mít vedle sebe nějakou Alenu, dát ji možnost vyjádřit otevřeně svůj názor a respektovat ho, a pokud jsou argumenty silné, dokázat svůj názor změnit a chybu přiznat. Leadera dělá tým: a opět se obraťme do historie a vzpomeňme, co říká Jitro Mojžíšovi.

Není toho málo, co lidé na palubě očekávají od svého kapitána: ale proto je kapitánem (i u žen se používá hodnostní označení „kapitán“), že má baterii vlastností a kompetencí, kterého k této roli předurčují – proto ho chceme následovat. Mezi tyto vlastnosti a schopnosti patří také kreativita. Jsou chvíle, kdy se každý kapitán musí držet manuálu, procesů, ale pokud tak bude činit vždy ve všech případech a okolnostech, vývoj se zastaví. Navíc týmy chtějí dostávat příležitosti a být angažovány ve věcech: Sir Winston používá množného čísla, nikoliv jako mnozí před ním i po něm „já“ „Stát jsem JÁ“ (Ludvík XIV) opravdu nefunguje.

Co musí každý kapitán dělat a co je velmi silně očekáváno je včasná, spravedlivá a věcná zpětná vazba. A ta musí být oboustranná: od kapitána k posádce a od posádky ke kapitánovi. Ve své praxi jsem hovořil s nemalou řadou lidí, kteří dokonce opustili svá místa proto, že nedostávali žádnou, nebo nedostatečnou zpětnou vazbu a sami nebyli slyšeni a tázáni. Vysoké procento manažerů odchází ze svých pozic v prvních 180 dnech angažmá právě proto, že se jim nikdo nevěnuje a oni se cítí ztraceni v prostoru. Nezapomínejme na to, že i prosté „Děkuji“ je velmi silná zpětná vazba.

Nedávno mi jeden vysoký manažer, kterého jsem dával do současné pozice a jehož kvalit si velmi vážím, říkal jak je velmi demotivovaný tím, že jeho nadřízený jeden den řekne „a“ a druhý den se tváří, jakoby ono „a“ nikdy neřekl a tvrdí, že správně je „b“. Ano, změnit názor není nic špatného, ba v současné době, kdy změna je jediná konstanta, často velmi nutné, ale taková změna nesmí znamenat nedostatek konzistence v jednání a chování kapitána. Konzistence, předvídatelnost jsou dalšími rysy, které posádka očekává.

Mnoho lídrů může mít baterii vlastností, které jsou popsány výše. A přesto nakonec neuspějí. Z čeho to pramení? Jsou kapitány pro klidnou plavbu: když je vše zalité sluncem, jsou dokonalí. Ale přijde první větší bouře a posádka s hrůzou zjišťuje, že jejich kapitán je zalezlý v podpalubí a/nebo se začíná chovat nerozhodně, ztrácí integritu, nedokáže definovat vizi, jak z krize, nenaslouchá své posádce. Dobrý kapitán potvrzuje své kvality právě v bouři. Tehdy musí být odolným a pevným pilířem, k němuž se posádka přimyká.

Naše doba přináší nejen v businessu, ale ve všech aspektech našich životů menší či větší bouře daleko častěji než v minulosti. A všichni jsme tu v roli posádky, tu v roli kapitánů: mějme proto stále na paměti onu Jitrovu moudrou větu – Sám to nezvládneš.